Cestou necestou ke vzdělání a sobě samé



Sponzorované odkazy

Když jsem na konci léta 2014 přemýšlela, co se sebou budu dál dělat, měla jsem osmiměsíční holčičku, jistotu zaměstnání v korporátu po skončení rodičovské a začínala jsem pracovat na částečný úvazek jako researcher pro jednu personální agenturu. Myslela jsem si, že přesně vím, co se svým životem.

Byla jsem plná ideálů, hormonální změny přestávaly být tak náročné, vše se usazovalo a najíždělo do plynulého mateřského rytmu. Někde ve mně se však pořád ozýval tenký hlásek, že to není úplně přesně tak, jak by to mělo být. – Ach, Vesmíre, jak jsi moudrý a plníš všechna přání… 🙂 – V jedné skupině na Facebooku na mě najednou vykoukl „inzerát“ na Lektorský kurz vědomé a aktivní přípravy na mateřství a rodičovství. Upoutalo to mou pozornost. Po ukončení kurzu bych mohla vést lekce cvičení pro maminky před i po porodu. Bonusem navíc by mohlo být, že se dozvím něco o sobě, o dětech a budu moct předat dál svou zkušenost.

Rodila jsem akutním císařem, což by samo o sobě nebylo asi nijak zásadní, ale měla jsem velice těžké šestinedělí a i následující půlrok byl pro mě, mou holčičku a mého manžela velice těžký. Trpěla jsem lehkou formou laktační psychózy, zajatá v kruhu vlastních výčitek a permanentního pocitu selhání jako matka. Pomohlo mi, až když jsem o tom mohla začít hovořit s jinými maminkami, a zjistila jsem, že podobné pocity má velká část z nich. Jen se o tom tak nějak nemluví. Koukala jsem na inzerát a najednou jsem věděla – to je ono, to chci dělat. Konečně něco, co můžu předávat dál, co má smysl a čím můžu pomáhat ostatním i sama sobě. Tak začala má hrbolatá cesta lektorským kurzem.

Absolvovala jsem přijímací pohovor, měla jsem možnost u sebe mít svou dceru, což bylo první znamení, že A centrum je nejen o rodině, ale především pro rodinu. Poté, co mi z Áčka (jak A centru důvěrně přezdívám) napsali, že jsem přijata, zjistila jsem, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Mé představy se začaly hroutit. Předpokládala jsem, že mi neumožní kurz absolvovat, když budu v půlce rodit. To jsem Áčko ještě neznala. Samozřejmě to nebyl problém. Zase další důkaz o tom, že to není pouhá hra na rodinné centrum.

Plna očekávání a představ pustila jsem se do studia a znovu se přesvědčila, jak nám očekávání komplikují život. Očekávala jsem klasické studium – lavice, skripta, flipcharty (celý život jsem pracovala ve vzdělávání), zkoušky, písemné práce apod. První překvapení jsem zažila hned na prvním víkendu, kde jsem byla dost vyvedena z omylu. Šlo o čtyřdenní komunitní setkání a chtělo se po mně, abych téměř celý víkend promlčela. Já! Mlčet! Byl to náročný víkend, nahlédla jsem sama do sebe, vnější svět pojmenoval mé vnitřní pocity a já se odvážila si přiznat pár věcí. A co víc, odjížděla jsem s tím, že znám všechny jménem, že jsem laskavější k ostatním a sobě, a těšila jsem se na další víkend. Došlo mi, co že to je vlastně ta komunita, to „žití“ s někým, i když ho vlastně ve svém životě nechci, a přesto se učím laskavosti. A jak moc důležitý je tento přístup pro dobrou lektorskou práci. Začal mi docházet ten správný áčkovský záměr.

A pak to šlo víkend za víkendem. Jak jsem si rozšiřovala obzory, rostlo i mé břicho a já dokázala přesně pojmenovat, v jaké životní, cyklické i těhotenské fázi jsem. Byla jsem chvíli nahoře, chvíli dole, někdy jsem z víkendu odcházela s tím, že všechno, co dělám a dělala jsem v prvním i druhém těhotenství, je vlastně úplně špatně. Že vlastně úplně špatně žiju, vychovávám špatně svoje dítě a vůbec je to všechno nějak blbě. Přesto jsem se vždy těšila na další víkend. Na osudy, nálady, příběhy, ve kterých jsem se poznávala. S postupem času se hrany mé averze vůči některým nádherně obrousily a já chápala víc a víc.

Dozvěděla jsem se spoustu věcí – od fyziologie těhotenství a porodu přes zdravotní cvičení, které skrývá pánevní dno, jak spolu souvisejí životní, menstruační a zároveň těhotenský a porodní cyklus ženy, jaká jsou vývojová stadia dětí od 0 do 3 let, jak vést lekce cvičení s těhotnými, po porodu a s dětmi, až po naprosto špičkový zážitkový kurz první pomoci.

Záměrně jsem napsala, že jsem si rozšířila obzory, a ne že jsem se něco naučila. Nejde totiž o to, našprtat se milion informací a pak je učitelsky předávat dál, ani se teď necítím na to, abych mohla školit nastávající maminky, jak se mají chovat. Jde o to, že jsem se na své cestě posunula o kus blíž ke svému cíli, že si srovnávám priority a hodně jsem pochopila sama sebe. Tenhle kurz je především ohromné plus pro mě a moje děti po všech stránkách. Jsou věci, se kterými zcela nesouhlasím, přesto nebo spíš právě proto mě celý kurz nesmírně obohatil.
Jakmile poodstoupím od svého profesního nastavení a celoživotních vzorců, jak má vypadat vzdělávání, můžu konstatovat, že to byla neuvěřitelná cesta, která zdaleka nekončí. Zcela lidově řečeno: Je to seberozvoj jako prase 🙂

Je důležité počítat s tím, že to je vzdělávání tak, jak ho neznáme a ne každý to ustojí. Vše se odehrává v kruhu a v něm také většina věcí zůstává. Je důležité počítat s tím, že se mohou otevřít skrytá zákoutí našeho podvědomí a že se dočasně můžou zhoršit vztahy kolem nás, aby se pak zase zázračně zlepšily. Je důležité počítat s tím, že všechno je jen a jen v našich vlastních rukách. Áčko tímto kurzem dává všem úžasnou příležitost poznat sám sebe a ještě pevněji pak vykročit za tím, co skutečně chceme.

Magdalena Lukášová, absolventka lektorského kurzu A centra



Sponzorované odkazy