Co jsem zjistila za první dva měsíce s novorozencem?


Jsem čerstvě upečená maminka (2 měsíce) a zamyšleně hledím na své malé štěstí. Ano, mluvím o tom roztomilém stvoření, které mi ukradlo nejen srdce, ale i moje plné noční spánky a schopnost jíst jídlo v klidu.

Než jsem se stala matkou, měla jsem spoustu představ o tom, jaké to bude. Jak se budu probouzet každé ráno s úsměvem na tváři, jak si spolu budeme hrát a zpívat písně, jak se budu vesele procházet se s dítětem v kočárku a jak si to celé budu užívat. No, kdo by to nechtěl, že? Ale realita je úplně jiná. Probouzím se každé ráno se slzami v očích a s touhou po kávě, která by mi přinesla alespoň trochu života zpět. Zpívání písní? Jo, to bylo dobré, dokud jsem nezjistila, že můj hlas zní jako zakřiknutá kočka.

A co ty noční křičící seance? Ne, ne, to nejsou špatné sny. To jsou momenty, kdy se vaše dítě rozhodne, že je čas na probuzení a chce být s vámi celou noc. Pokud jste zvyklí na 8 hodin spánku a vstávání v 6 ráno, no, rodičovství vám to rázem změní. Buďte připraveni na to, že pro vás bude vaše ratolest budíkem každou hodinu, nebo dokonce každých pár minut.

Představujeme si, že budeme mít hodiny volného času, kdy budeme moci dělat to, co chceme. Ve skutečnosti běhám mezi kuchyní, dítětem, koupelnou, protože je všude spousta práce okolo a když konečně dostanu pár minut volného času, často se cítím příliš unavena na to, abych si ho užila.

Když jsem se před rokem dívala na fotky novorozeňátek, myslela jsem si, že to je jen takový roztomilý malý tvoreček, co vám jen tak usíná na klíně. No, to je vtip! Můj malý třešňový koláček je neustále vzhůru, plný energie a pořád by se chtěl bavit. To znamená, že jsem na pořád na nohou a pokud nechci slyšet sirény, nemůžu se vzdálit ani na dva metry a to i v těch nejméně vhodných chvílích, jako když chci jít na záchod.

Přečtěte si také:  Cestou necestou ke vzdělání a sobě samé

Další věc, kterou jsem si předtím neuvědomovala, byla, že matka bude pořád unavená a někdy i trochu zoufalá. Když můj malý koláček pláče v noci, „pláču s ním“ i já a přitom bych potřebovala spát a nabrat energii na další den. Ale co se dá dělat, když dítě má svoje tempo?

No a takhle to tedy u nás vypadá po dvou měsících s našim malým koláčkem. Žádný spánek, žádná legrace, žádný klid. Ale i přesto, že se někdy cítím trochu zoufale, vím, že je to nejlepší práce, jakou jsem kdy měla. Je to můj malý andílek, můj největší poklad, můj třešňový koláček.

Takže maminky, nevzdávejte to! Držte se a užívejte si každou chvíli s vašimi dětmi, protože ty jsou opravdu neopakovatelné. A když se vám někdy zdá, že už to nezvládáte, pamatujte na to, že jste silnější, než si myslíte, a že máte obrovskou sílu v sobě, která vám umožní překonat jakoukoli překážku.

Simona K. – novopečená maminka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *